O podivném náboženství

Máme nové náboženství. Silnější než jakékoliv před ním, otevřenější, přátelštější. Vyklubalo se pokoutně z ničeho nic, zvýšený výskyt izolovaných podivínů vedl k zamyšlení. Zamyšlení vedlo k prozření a prozření vedlo ke změně, sami pozorovatelé se měnili. Byl to velmi přirozený proces konverze, lidem evolučně naprosto vlastní.

Tvrdí se, že úspěšné náboženství slouží lidem, ne opačně. Mělo by být mírumilovné a milosrdné. Mělo by být jednoduché a pochopitelné. A mělo by být dosti zábavné a spojovat lidi. Žádné z velkých náboženství světa nedokázalo tak slavnostně propojit všechny požadavky moderních lidí.

Intermezzo aneb svižné poučení, proč velká náboženství selhala

Pohané smrdí potem a krví, jsou samý hrom a blesk, nosí rohy na hlavě, mají komická jména a rádi se tetují. Osudem jejich světa je zpopelnění během ohňové šou.

Židé jsou uzavřenou společností, libují si v penilních mutilacích a gastro-askezi.

Hinduisté jsou zmatení jako jejich náboženství, tj. tak, že nikdo jiný, než oni sami jim nerozumí. Triliony bohů a bůžků, výběrová paralýza, navíc nemají rádi kravičky.

Buddhisté jsou sluníčkáři!!! A vegani!!! Snad Havel? Kalousek!!!

Křesťané jsou poněkud nudní. Neválčí, hlásají lásku, a přitom pod sutanou největší tma. Nemají rádi muslimy.

Muslimové nosí zastaralé pokrývky hlav, ohánějí se samopaly a při mluvě chrchlají. Od konvertitů chtějí, aby též chrchlali. Nemají rádi křesťany a prasátka.

Dnes konečně žijeme ve šťastném světě!

Očividně tak byla konverze ze všech těchto náboženství vyloženě nasnadě. Nejúžasnější na novém náboženství je, že je snadno přístupné, všudypřítomné. Je tady prostě pro všechny dobrý lidi! Svatostánky jsou restaurace, městská hromadná doprava, hospody, otevřená prostranství, školy, prostě většina míst veřejného života. Bůh existuje! Je jím světlo, laskavé světlo, dodává věřícím sebevědomí, sílu, dává lásku a vyvolává úsměvy. S rukami sepjatými na klíně a hlavou plnou těžkostí obrácenou tamtéž – právě tam totiž plane osobní světlo – tak probíhá tichá modlitba.

Fascinující je, že lidé se modlí neskutečně často. Kajícně sklopené zraky vidím, ať už se pohybuji venku po ulici, sedím ve třídě nebo jako všetečný turista pobíhám po památkách. Obzvlášť lidé sedící nevydrží bez zářící bibličky, je to snad tíhou svědomí, jež je větší, čím blíže jsme zemi?

Pouze, zdá se, několik málo nezasvěcených nerozumí této víře. Já osobně jí rozumím, ctím ji, avšak nevyznávám. Věru, jsem ateisticky smýšlejícím agnostikem, náboženství jsem oportunisticky doposud nepodlehl. Ale třeba je právě víra cestou z marastu, jímž se musím prodírat. Třeba, kdybych uvěřil, zvěděl bych, že má život a svět smysl. Třeba by se mi oči rozzářily, třeba bych našel vnitřní mír. Třeba bych se potom jednou, až mě přejede auto, dostal do nebe, ať už na obláček nebo do skvoucí křemíkové továrny na nekonečno…

https://www.youtube.com/watch?v=VASywEuqFd8

2 komentáře u „O podivném náboženství

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s