Pár hřejivých slov úvodem

Vítejte, lidé dobří i špatní, malí i velcí, ženy, ženy a taky muži, lidé s uhry, a předpubescentní nedomrlčata. Vítejte, mí skvělí kamarádi, ba i vy, odpadové společnosti, které jsem možná jaktěživ nespotkal.

Vítejte u Olihně Poutníčka, místa, kde se vše lenivě vleče a kde jsem si sám pro sebe. Jak je psáno, Oliheň Poutníček, toť receptář dobré nálady, deník chrabrého sestovatele a sborník literárního refluxu.

Dostojí se zde prostoru romantickým výletům s květy a peřím, romantickým vstáváním o kuropění, romantické pohodičce ve dvou či třech a potom tomu literárnímu refluxu.

Budu si zde tudíž dělat radost, tropit žerty, ve volné chvilce sepíši to Nejdůležitější poznání světa z okamžiku.

Poznámka k výhradám vůči infantilnímu názvu:

Nelitujmež nápadů trvalých hodnot, jež jsou zplozenci našich výstředností a opileckých mánií. Naopak: rozvíjejmež je! Protože proč by ne? Tvůrci, sebestředy takových myšlenek jsme stále jen my sami a jsme-li pro danou chvíli upřímní sami k sobě, jsme to my v ryzí podobě teď a tady. Proto budiž Oliheň Poutníček svým a mým, ač jeho nom může zavdat podněty k pohrdání a posměškům. Nechmež jej tudíž v míru cedit vodu, v níž se zrodil, a učiňmež jej šťastným chápavostí!

S láskou Oliheň Poutníček

Spammmzz Revivaldized

Jsou to již tři tučná léta, co jsem si prvně zaznamenal půvabný spam, jenž mi, ó noho času, přistál ve spamboksu: https://olihenpoutnicek.wordpress.com/2017/09/11/spammmzz/.

Od těch dob jsem občas spamboks prohlédl a objevil-li se tam nějaký další pozoruhodný skvost, zaznamenal jsem si jej. Je to úchvaný proces. Milci jazyka odkrývá kolbiště spamů netušené možnosti…

(Protože některé spamíky jsem plácal do komentářů k původnímu článku, a tudíž snadno zapadaly, naznal jsem, že přišel čas je oživit. A přiživit novými úlovky.)

Sláva neotřelým postupům!

5. 11. 2017

E-mail přichází od jisté Julie Chalupové, jíž neznám:

Ahoj, daliblazen.
Včerа jsem seděl v aplikаci, zřеjmě jsi prоšеl vedlе, objevil se tvůj е-mail . Ty jsi tаkоvý kliďаs 😜 Mluvit zde – :

Julie Chalupová

Zakončeno to bylo nějakým odkazem, na nějž klikati je hříšné. Ale radost jsem měl značnou, když je konečně zjevno, jaký jsem kliďas. Má cizí děvčata mi rozumějí!

5. 1. 2019

Předkládaný dopis mne velmi, velmi rozesmutnil…

Ahoj,

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.

Jsem George Brown, mám kontakt s vaším pozdějším příbuzným, který svámi nese stejné příjmení, hledal jsem vás dlouho, bez štěstí.

Očekávám vaši odpověď.

George Brown

… Nikdy jsem tomu člověku neodpověděl…

26. 10. 2019

Tohle je samozřejmě hotová šifra, ovšem seriózně doporučuji si alespoň odstavec přečíst nahlas. Má to něco do sebe, má to rytmus…

suhm idvvdrv idvvdrv idvvdrv suhm tooocq suhm tooocq suhm tooocq idvvdrv tooocq suhm suhm suhm tooocq suhm tooocq idvvdrv tooocq tooocq idvvdrv suhm suhm suhm idvvdrv suhm idvvdrv suhm suhm idvvdrv tooocq tooocq suhm suhm idvvdrv idvvdrv tooocq tooocq suhm suhm suhm tooocq tooocq suhm suhm suhm tooocq idvvdrv tooocq suhm tooocq idvvdrv idvvdrv suhm idvvdrv tooocq suhm idvvdrv idvvdrv tooocq idvvdrv suhm idvvdrv tooocq idvvdrv suhm suhm tooocq suhm tooocq suhm suhm

suhm suhm idvvdrv idvvdrv tooocq suhm suhm tooocq idvvdrv suhm suhm idvvdrv idvvdrv suhm suhm idvvdrv idvvdrv tooocq tooocq idvvdrv idvvdrv idvvdrv tooocq tooocq idvvdrv suhm idvvdrv idvvdrv suhm tooocq suhm idvvdrv tooocq tooocq tooocq tooocq tooocq suhm suhm idvvdrv idvvdrv suhm idvvdrv idvvdrv tooocq suhm tooocq suhm suhm idvvdrv tooocq suhm suhm idvvdrv idvvdrv tooocq tooocq suhm idvvdrv suhm tooocq suhm suhm tooocq tooocq suhm idvvdrv suhm tooocq idvvdrv tooocq suhm idvvdrv

suhm suhm tooocq tooocq idvvdrv tooocq suhm tooocq suhm idvvdrv suhm suhm tooocq suhm suhm suhm suhm suhm tooocq idvvdrv idvvdrv suhm idvvdrv tooocq suhm suhm idvvdrv idvvdrv tooocq suhm tooocq tooocq idvvdrv idvvdrv suhm idvvdrv suhm idvvdrv suhm tooocq tooocq tooocq idvvdrv suhm suhm suhm idvvdrv tooocq tooocq idvvdrv idvvdrv idvvdrv suhm tooocq tooocq suhm tooocq suhm suhm idvvdrv idvvdrv suhm tooocq tooocq tooocq idvvdrv idvvdrv tooocq idvvdrv tooocq idvvdrv idvvdrv tooocq

Jmenuji se Jeanne. Jak se chováš k sexu?

Napiš mi to WhatsApp: +420 792 447 867

tooocq idvvdrv idvvdrv tooocq suhm suhm suhm suhm suhm idvvdrv tooocq idvvdrv tooocq tooocq suhm tooocq suhm suhm suhm tooocq tooocq tooocq tooocq idvvdrv suhm suhm tooocq suhm tooocq tooocq tooocq tooocq idvvdrv tooocq idvvdrv idvvdrv idvvdrv idvvdrv suhm tooocq tooocq tooocq suhm idvvdrv tooocq idvvdrv tooocq suhm idvvdrv tooocq idvvdrv tooocq suhm suhm suhm suhm idvvdrv tooocq suhm suhm idvvdrv suhm tooocq suhm tooocq idvvdrv suhm idvvdrv idvvdrv idvvdrv tooocq idvvdrv tooocq

suhm suhm suhm suhm tooocq suhm suhm idvvdrv suhm idvvdrv idvvdrv tooocq idvvdrv suhm tooocq idvvdrv idvvdrv idvvdrv tooocq tooocq tooocq idvvdrv idvvdrv idvvdrv tooocq idvvdrv idvvdrv suhm suhm suhm suhm idvvdrv idvvdrv idvvdrv suhm suhm tooocq suhm idvvdrv suhm suhm suhm idvvdrv suhm tooocq idvvdrv tooocq suhm idvvdrv suhm tooocq idvvdrv idvvdrv tooocq tooocq tooocq tooocq idvvdrv idvvdrv idvvdrv suhm suhm suhm tooocq tooocq idvvdrv suhm tooocq suhm tooocq suhm suhm idvvdrv

idvvdrv tooocq idvvdrv idvvdrv tooocq tooocq suhm idvvdrv idvvdrv suhm suhm idvvdrv tooocq idvvdrv suhm idvvdrv suhm idvvdrv suhm suhm idvvdrv suhm tooocq idvvdrv idvvdrv idvvdrv suhm idvvdrv tooocq tooocq suhm tooocq idvvdrv suhm suhm suhm idvvdrv tooocq suhm tooocq tooocq idvvdrv suhm idvvdrv suhm suhm tooocq idvvdrv idvvdrv tooocq tooocq idvvdrv tooocq idvvdrv idvvdrv suhm tooocq tooocq suhm tooocq tooocq idvvdrv idvvdrv idvvdrv tooocq idvvdrv idvvdrv tooocq suhm suhm idvvdrv suhm idvvdrv

Jeanne

20. 5. 2020

U téhle zprávy je věčná škoda, že nelze do WordPressu předat do znamenité formátování (alespoň to neumím, on WP ty formáty likviduje, uličník)! Půlka písmen byla v originále kurzívou, další tučně, leckteré byly podtrženy. Asi taky tajná šifra. No vzrušující!

Dobre odpoledne

Jak si jiz muzete predstavit, vas ucet (????@????.??) byl otevren, protoze jsem vam tuto zpravu zaslal.

Jsem zastupcem vyznamne nadnarodni skupiny informacnich piratu

V obdobi od 16. cervence 2019 do 9. rijna 2019 jste byli infikovani virem, ktery jsme vytvorili na webovych strankach pro dospele, ktere jste navstivili.

V soucasne dobe mame pristup ke vsem vasi korespondenci, uctum na socialnich sitich a kuryrnim sluzbam.

Krome toho mame z techto dat kompletni vypisy.

Jsme v obraze vsech vasich tajemstvi, ano, ano … mate cely tajny zivot.

Sledovali jsme a zaznamenavali, jak jste mluvili o pornografickych strankach. Boze, jaky mas chut a konicky …

Ale nejzajimavejsi je, ze jsme vas pravidelne nahravali na webovou kameru vaseho pocitace. Webova kamera byla synchronizovana s tim, co jste prave videli!

Myslim, ze nechcete, aby vasi pratele a pribuzni videli vsechna vase tajemstvi a samozrejme osobu, ktera je vase milovana.

Zaslete do nasi bitcoinove penezenky kryptomenu 400 (USD): 3h64ghGkhssfzr5hCY1DLcpsfghsddWaesfrAuewrak

Zarucuji, ze v tomto pripade odstranime vsechna vase tajemstvi!

Casovac pracuje od okamziku cteni teto zpravy!

Mate 48 hodin na zaplaceni teto castky.

Jakmile budou tyto penize na nasem uctu, vase data budou okamzite znicena!

Pokud penize neprijdou, veskera vase korespondence a zaznamenane video budou automaticky odeslany vsem kontaktum, ktere byly v zarizeni k dispozici v dobe infekce!

Je mi lito, musite premyslet o sve bezpecnosti!

Doufejme, ze tato situace vas nauci vice o vasi bezpecnosti.

Postarej se o sebe!

Výhružný anonym

Zprávy jsem si všiml příliš pozdě, 48 hodin uplynulo jako voda, aniž bych peníze poslal – veliká chyba, náhodou jsem je všechny měl na svém účtu… A já se tak dodnes velmi obávám, co vše z mého tajného života vyplyne na povrch… Ach ano, můj chuť a koníčci…

14. 8. 2020

Tyhle holky mám moc rád. Vlastně jsou čtyři, všecko mé sousedky, ovšem způsob jejich pojetí časoprostoru je obdivuhodný. Představuji si tyhle zprávy čteny velmi lascivně… ;o)

Hey my friend

I see you moving around my apartament. And I like what I see ;). Are you able to meet? Take a look on my pics here

Im home alone , You can spend nice time there.

Let me Know If you like it

– SUSAN from ( check her location )

Anna

15. 8. 2020

Hey neighbor

I viewed you walk around my apartament. You looks nice ;). Shall we meet soon?| See my pictures here

Im home alone , You can drop here there.

Let me know If you like it

– MARGARET from ( check her location )

Olivia

16. a 17. 8. 2020

A konečně, tyhle dvě zprávy od Zuzany (někdy se podepisuje světově jako Suzana) jsou skutečným češtinářským hardcorem, prubířským kamenem nezdolného rétora. Přečetl jsem první z nich nahlas Harovi a připadal si jako vizionář. Četl jsem nahlas druhou… Ovšem to už se mi hlas zatřepal, zamával křidélky ztěžklými vyflusnutým hlasovým vazem a opustil mou dobrou tlamičku nadobro. Odmlčel jsem se a oba, i s Harem, jsme hořce plakali…

dv dovednost n sv zimn t it prost dostat it tna mal z zde it dobr t te pobo j znovu k odej u pr tanec tenk l hole malovat ka zelen zkuste li stav od pokoj n netop t tat si p z z zde c mu dohoda close zku krok pr b pouzdro mo ostatn silnice est tuk s pozn jezero den ohe n polo list jak fr vn p lka hlava tento obr bava m sed pohyb l z st nost vypnut m hluk naj str h zda ani k ena men proti ek chl divize pohon bratr t b pak ozn kr dal e vytvo up p sledek krou vlasy p podpora rozv objev v it i strana ska tv osoba za it idat ka se kladn o p skute dit ja enost v kapalina en lesk e dlouh zv ostr uj ce jen kopec pr pro dek kli p kucha t n podstatn vo t ne do it matka asto prvkem sek as slabika e z tr e k pokud el strana o trubka kost t vod sb h dr ipravit stoup st dvacet modr linka roz rychlost jeho ka na ze e pod mka p la efekt nebo eny p hmotnost lo ovat ona dokonce ska porovnat pob se energie z zat t koupil s ztratil e sto es t k ml n m n et lo k jeden zv zem skluzu d oh rozhodnout p le v ch tis zvuk tak touch potok jak stroj st tyto koli ot n kk ice it z erstv v p l d rat rohov Design kuku ulice roda b tabulka pravd tich k lid cloud pen jasn ebuj myt r dr slo hodina va d eka st nko pole se kouzlo zaplatit vysok brn sv a k mlad jste probl ne molekula e zima led by sez t od sn hodnota olej k j pou l dav dol lokalizovat vysok e vka t dal jablko kysl master le velk ka z vodn

Zuzana

A hned vzápětí…

chytil tah l n od hlubok s spole kryt se daleko spolu sto ist obloha semn dve napsal st blok tanec n pamatovat el st le divok d lo ik ek tomen ch zna na bu ijmout Obchod d obdob c pr nek p nos d na d k sek p d cel kr lo fr ce b koli tr p e to d koli ona zahrada se k lesk malovat dal kolem esn pole ho vstoupit erstv nov plyn e m jejich mluvit poj trvalo p probl stech role v klad pt dobr n obr c je na forma by tich stupe mezi ipojit ce ne dost d ud st jste skute do rovn va pistole pozn soused dod kopec n n pomoci pln ina patn as m obr p p radost jeden jako jednotka te tk rove pas hole na t nemovitosti hnout velk byl k zaplatit ho t spr p mali jin v velmi m master st stav ka nohy t p l el box vka ct men lep c slice n se v j b sv syn od zdroj pros vp er n ln edn ch fit podlahy as na akord n koule vek bor pr ruka chlapec tko znamen d vzduchu sp vypnut polovina osm dv rozd ekl d n zuby hora jem ulice l pa studie rod jezd kreslit et mal ze t t p druh znam p na n vat krou men skute obec as z ka sto provoz ko t hlavn m n n se dovednost pad mnoho rat t tmav no nit my it dr uj edstavovat rovn zma uj ce melodie slo lka M brn r zdarma hr tvar banka v pro prov obecn c stoup pro cestov sit jednoduch pohyb moci p cesta sen ryby chat pohod roda v z k t mix mo pod cesta ipojit ma st j opat dit zk odeslat lovek l n vyr it elka sem lano v dr baru jednou zlato edm kola d s close zp str pomal k erven n zem k v da ze dr se hledat hmotnost sp et les d tenk charakter e chr p vlastn kniha bratr prvkem st na m l se pozice chodit p celkem kapit stolet i kde narozen touch pr motor n vybrat horn sloveso n sobit n such by podpora v e prst ano proti edn dio len chv t asto n ml Zaj pouze ovl zelen dos n na m n rodn zstv vlna p strana d m vodn zm t kapit vod zp kk zka out spodn edstavovat v u po el hrana nab n ij t v kachna da tla l est k cvi r produkt e sm dlo modr typ echny stisk r symbol kdy vysok netop pob zda hlas odpov e e dokonce dohoda vyberte nasycen pona enost z hodiny kdy slunce velk r doj z zab kter koupit nebo dopis tis rub energie diskuse oko truck nebezpe strana sa n d p odpov st lo ocas metoda e n t zda h m dal v al hmotnost postel ne va dev stav e ostrov slou rostl jih ko znamenalo strom rodina n e astn opakovat zem le ka le jako materi dnout pozorovat byl fin vn l mysl tedy k uk st krok p porazit toho m st ucho sv vyt bod k jm ka v ani e ovoce p n myt rozsah kov po n j viz snadnost hem vzor ed zv vod tak pot elektrick Zem se d eby vyplnit t poskytovat otev kejte experimentu in poslouchat obvykle drah kola n l d t t s jet byt st s dol voj zeptat probl e chod kladn ohe ne reklamace l st sm to douf n sk mysl velk l slabika osoba siln vol ek d ipravit souhl e a va my obsazeno n srdce nep zkontrolujte lov barva dek up la tel m syst ulo set deset k odej mo docela t minuta pokles l p et ostrov n n music stav patn t l li vlasy strach v kysl b n hn t kancel le od okno le e b l h k strach region ozna sez dy v je se

Suzana

Kdo oba přečte nahlas bez chyby (klidně rodině na rodinné oslavě, klidně partnerovi či partnerce před spaním, klidně aule plné studentů, klidně panu prezidentovi inženýru a prognostikovi a důchodci a vysočině…) a podá o tom důkaz, tomu zakoupím pivo či zmrzlinu.

Převřele doporučuji se o hlasité čtení alespoň pokusit. ;o)

Toť pro tentokrát vše, poslední spamič byla nezajímavá noticka o vítězství v superlotu. Příliš fádní…

333 aneb jazda s kolobkami

Včera jsem na koloběžce ujel 333 kilometrů.

Dnes, den poté, jsem mátožnou živoucí mrtvolou, ztěžka se pohybující, velmi ztěžka vstávající, unavenou, poněkud křečovitou… Ovšem s širokým úsměvem kdesi hluboko pod nehybnou maskou vyčerpaných lícních svalíků.

Co mě k takové projížďce vedlo? Donebevolající hec, touha po pokořování vlastních rekordů, pátrání po limitech, příliš dlouhé prázdniny… A především pozvání, jehož se mi dostalo.

Totiž rozbujelá koloběžná komunita v Brně si čas od času pořádá kolobkové přejezdy naší vlastí (nebo se podobných účastní), mnohdy zdánlivě naddimenzované kilometráže. A protože já sám sobě taktéž rád čas od času pořádám koloběžkové přejezdy (ovšemže méně zdánlivě naddimenzované kilometráže), bylo otázkou času, kdy se potkáme.

I stalo se, že se mi dostalo pozvání se projet z Bohumína přes Břeclav do Brna, to celé za jeden kouzelný den.

Nu, proč to nezkusit? Dosavadní vzdálenostní maximum jsem měl cirka 190 km za den, proč nevylepšit? Bylo důležité se rozjezdit, abych nebyl zkušeným přejezdovým harcovníkům za břímě.

Typická trasa z Bohumína do Brnění.

Shodou příjemných okolností (a též díky tomu, že annonce se mi dostalo s asi třítýdenním předstihem), jsme měli s přátels napláněnou cestu do Vídně (akce Bětka the nejvíc), kam jsem jel koloběžmo (tož první trénink), a potom jsem jel za svou milou milou do Práglu a společně jsme se vypravili do Českého Krumlau (akce žabky, tož trénink druhý). Nějaká ta letošní rozježděnost tak pableskovala tmou nezkušenosti s podobným megapřejezdem.

Od dalšího účastníka zájezdu Vaška jsem zvěděl, že podobné přejezdy se víceméně dají porovnat s velkými celodenními přechody typu Beskydské 7 (jíž jsem absolvoval, tož jsem zhruba tušil, do čeho asi jdu, totiž do pekla). Vašek mě ujišťoval, že B7 je přeci jen horší.

Byli jsme 4. Vašek narýsoval tu sáhodlouhou trasu (věru 333 km), Bolek mě vyhecoval k účasti, Zdeněk čili Šakal zařídil svou milou Janu, která nám činila většinu cesty support – jela podobnou trasu autem, každých 40 km jsme se s ní potkávali a vyjídali četné zásoby, jež jsme si v útrobách vozu prve uskladnili. Též nám vezla obří zásobu vody. Mohli jsme tudíž razit velmi nalehko. Sláva tomu autu a jeho řidičce! Nutno podotknout, že Vašek trasu vyčaroval tak šikovně, že takřka celá vedla po cyklostezkách, po silnici jen výjimečně. Taky se mu podařil husarský kus, totiž minimalizovat kopce, na celé trase jsme nastoupali vcelku žoviálních 450 metrů.

Sraz s pány a dámou byl o půl 12 v Bohumíně. Společně jsme se přepravili k ploským hranicím a netrpělivě vyčkávali půlnoci. Když odbila, nekonaly se fanfáry. My jsme nicméně vyrazili – záměr byl vcelku jasný, urazit těch 333 kilometrů za 24 hodin.

Vcelku anonymní start anabáze na hraničním mostu přes Odru (foto Bolek).

Rozjeli jsme se, začal noční let tmou, Bohumínem, Ostravou, Studénkou, Suchdolem, Hranicemi… Chlapci, protřelí podobnými přejezdy, vyrazili zostra. Zpočátku jsem tím nebyl znepokojen, tuše, že se jistě brzy unaví. Když jsem se ale po 30 kilometrech začal unaveně cítit já a tempo neklesalo, byl jsem zneklidněn. Totiž tak. Příjemná koloběžná rychlost je někde mezi 18 a 22 km/h, chcete-li spokojeně jet celý den. My jsme jeli něco mezi 23 a 25 km/h, což vlastně není nic strašného k udržení na několik hodin. Ovšem takové tempo držet po celý den je značně nesnadné. Přiznám, že osobně běžně jezdím vycházkovějším tempem.

Na nějakém 40. či 50. kilometru, stále v noci, se tak ohlásila stehýnka, poněkud si stěžovala, že s daným tempem ne zcela souhlasí. Trochu jsem se tím poděsil, proto snad si přisadilo i koleno.

V té době se taky objevilo několik málo podlouhlých kopců, které prověřily kondici mé drahé koloběžky. Totiž na rozdíl od vína koloběžky s věkem nezrají, potřebují péči a lásku. Druhého jí dodávám vrchovatě, prvního poněkud zanedbávám. Při každé jízdě z kopce se mi tak zbylí tři jezdci vyloženě ztráceli před očima. Jednoduše jsme pustili kolobky samochodem. A jim to švihalo s větrem o závod, zatímco mi přišlo, že stojím. Musel jsem je potom vždy pracně dohánět (občas na mě nicméně počkali, to jim slouží ke cti).

Nu, ve tmě, s prvními známkami únavy a bolestmi a s vidinou 280 km přede mnou, jelo se mi jak se patří královsky.

Kdesi v Přerově, svítání v plném proudu (zleva Zdeněk, Jana, Vašek, Bolek a moi – foto Zdeňkova samospoušť).

Ovšem nebyl jsem sám, koho sužovaly potíže. Zdeňka trápil chrup. Zpočátku bolest zaháněl ibalginem na každé druhé zastávce (zastavovali jsme cca každých 10 km, něco zobli a jeli). Později bral na každé zastávce. Vypadalo to, že jediné, co vlastně pomáhá, je zběsilá jízda, kdy na zub nemusí myslet. Začalo se nám rozednívat a Zdeněk se šklebil a mi přišlo, že chaloval jeden ibalgin za druhým. Bylo obdivuhodné, že na jeho rychlosti se bolest negativně neprojevila, spíše naopak. Když nám oznámil, že u dalšího setkání s podpůrným vozidlem skončí, valil údajně rychlostí 27 km/h, což už je tempo dlouhodobě neudržitelné. Protože jsme jezdili tak zvaně „v balíku“, první jezdec rozrážel vzduch a zbylí 3 mohli ve vakuu za ním trošku odpočívat. Zdeňkova cílová rovinka nás tak všecky celkem překvapila a trošku zabolela.

Otrokovice, aneb půlka za námi – neskrýváme nadšení a elán (foto Barča).

Zdeněk nicméně na 160. kilometru v Otrokovicích skončil, sbalil koloběžku a vlastně mu dost rychle bylo líp. Tuším, že zub bolel především tím sportovním výkonem… Na témže 160. kilometru jsme my zbylí tři vydatně odpočívali, myslím, že jsme vypadali poněkud unaveně (já už dávno nebyl schopen ukázkového dřepu, tady jsem se vyloženě zřítil k zemi). A na témže 160. kilometru se k nám přidala koloběžkářka nová, a sice Barča. Zdeněk slíbil, že se s Jančou postarají o kontinuum podpůrného vozu a že se uvidíme za 40 km. Též nám odkázal vlastní zásoby, jichž jsme se radostně zhostili.

Tož půlka. A my jsme jeli dál, na 200. km jsme si slíbili oběd. A během trasy jsme si slíbili výrazně nižší tempo. A docela to šlo. Nějak jsme se ve čtyřech na ten oběd dopravili, objednali, pojedli. A potom Vašek s Bolkem víceméně usnuli na židličkách, Barča jim něco velkolepého vyprávěla, ale oni neposlouchali, spali. Já jsem sebou před všemi restauračními hostími plácnul na trávu a jal se v leže rozhýbávat ztuhlá stehna. Nebyl jsem velmi úspěšný, ale zato se mi podařilo usnout. Tady jsem nejsilněji cítil, že pokud se stehna rozhodnou nespolupracovat, nedojedu – rozhodně jsem nechtěl oba chlapce zdržovat od obřího výkonu. Po asi dvou hodinách pauzy jsme se probrali a vydali se dál. Už jenom 130 km. To je jako z Brna do Vídně, čili nic.

Ještě jsem stihnul napsat podstatnou SMS mé milé a obdržet ještě podstatnější odpověď, v níž mi kladla na srdce, abych hlavně z plných plic řval a klel, to že mi jistě pomůže. Když jsme pak vyrazili, a stehna se už definitivně odmítala podvolit dřepu (vcelku zásadní nedostatek při jízdě na koloběžce), z plných plic jsem řval a klel, velmi to pomohlo.

Tím, že jsme obecně radikálně snížili tempo, se stehna začala vzpamatovávat. Po každé přestávce byl samozřejmě kříž se jakkoliv kloudně rozjet a bylo to čím dál těžší, naučil jsem se nicméně více řvát a kreativněji nadávat, takže jsem se pokaždé nějak rozjel a pak už to nějak jelo. Zajímavé mi přišlo, že po celou dobu, vlastně vyloženě skoro celý ten den, jsem měl mysl čistou a jasnou. Kromě stehen mě dlouho nic netrápilo (koleno své protesty záhy vzdalo a sekalo dobrotu), v druhé půlce jsem si rozedřel vnitřní strany stehen, tak jsem prvně v životě objevil kouzlo vazelínového slizu mezi nohama. Velmi znamenité! Tak asi na 5 km bylo tření pryč.

Nuž jsme pokračovali. Tempo sláblo, my jakbysmet. Krušná chvíle nestala kousek za Mikulčicemi, kdy Vašek začal chytat první křeče. Magnézium mu už nezabíralo (já ho žral celý den jako bonbóny), při dlouhatánské jízdě lesem útočili komáři, tak přeskočil pauzu a snažil se přimět vlastní tělo k poslušnosti. My 3 jsme ho pak v tom lese vůbec nemohli dohnat, tuším, že chytl hrozný rapl, vnitřní hněv, a ten ho hnal vpřed.

U Pohanska jsme se potkali s posledním asociovaným koloběžkářem, Tomášem. Byl svěží a natěšený jet s námi až do Brna (hahaha, z Břeclavi už jen asi 70 km). Tam někde jsme ztratili Vaška a potkali se s ním až na poslední podpůrné schůzi s autem v Břeclavi. Byl vyřízený a oznámil, že končí. To bylo obří překvapení, poněvadž Vašek je mimořádný nezmar a celou cestu byl tahounem, což je obdivuhodné vzhledem k tomu, že měl nejmenší koloběžku a nejvíce nákladu tahal přímo s sebou.

Na poslední velké zastávce v Břeclavi jsme se taky naposledy viděli se Zdeňkem a nabrali si s sebou co nejvíce zásob na zbytek cesty. Bolek se ukázal jako železný Zekon, když si na zbytek výletu vzal batoh a do něj mi přibral bundu, tričko a hrušku.

Zapomněl jsem zmínit počasí. V ČR včera pršelo, byly bouřky. Všude, od západu na východ. Byla vždy dvě ohniska, která se postupně protáhla celou zemí, čili pršelo vydatně všude. Všude, kromě tam, kde jsme aktuálně byli my. Na nás spadlo několik málo kapek za Břeclaví a to jest vše. Douškové deště nad námi bděli a zařídili, abychom jeli právě tou suchou uličkou, jež se byla vždy vytvořila.

Nuž, poslední úsek, 70 km. Já a Bolek od startu, Barča z půli, Tom víceméně čerstvý. Přejezd Pálavy, nějaké poslední kopce. Stmívání, tma, čelovky zpátky na čela. Ke konci jsem měl pocit, že jak mi ubývají síly, jedu rychleji. Možná to tak i bylo, každopádně ty poslední 3 hodiny jízdy byly pro mě hned nepříjemné, hned natěšené. A posledních 20 km jsem trasu i znal, což bylo tedy velmi příjemné. Ale jinak? Má krásná stehna se kroutila, úpěla, plakala, ale většinou tiše (hlasitý jsem byl já, šlo o ten řev). Stehna byla ztuhlá jako už dlouho ne (vskutku jako na B7). Zevnitř rozedřená do krve. Koleno se opět ohradilo, začalo mě nesnesitelně bolet za krkem, zápěstí nic moc ó Sodoma Gomora, masakr, však to znáte…

Nóa nakonec? Hosana, Haleluja, sláva nazdar výletu: „A potom: Dojeli jste do cíle.“ Lajf is šort, žejo!

Měli jsme to adekvátně stihnout do 00.00, ovšem jaká hrůza, bylo 00.08 (mám mobil o minutu posunutý, tož bylo 00.07). No a? :oD

Z úlevy jsme šli na pivo. A potom asi i spát.

Je dobojováno, tak šťastné a veselé! (Novým souputníkem se stal Tomáš uprostřed – foto Barča.)

Dnes je zítra, píšu memoáre a dumám, co mi asi z takového výletu utkví. Bolest to jistě nebude. Spíš poznání vlastních schopností z dalšího pohledu. Další uvědomění si, kolik je kolik kilometrů a jak moc se takové parametry liší s čerstvostí člověka. Skutečnost, že 333 km je zhruba vzdálenost z Bohumína do Prahy. A konečně i poznání, že koloběžkáři, které takhle občas potkávám, jsou brutální řezníci, řízci, Zekoni či nehorázní drsňoci. Respekt!

Mega!

Bolku, Vašku, Zdeňku, Barčo, Tome, Jano, bylo mi ctí.

P. S.: Uject ještě jednou tolik a bude to 666 a to je teprve ten pravý satanismus!

Věci, které by mohly být – a nejsou

Místy mnou promlouvá nesmlouvavý génius, a to se stávám urputným kritikem systému, věčně nespokojeným mluvkou, kterému se nelíbí hned to, hned zase ono. Otěc, známý bručoun a hypochondr, k tomu rád dodává, že jsem hrozným chlapem, že si pořád jenom stěžuju, že jej v mrzoutství jistě jednou předčím.

Inu, byť by to měla býti pravda, nedbám a na leckterý současný systém rád vypustím nemilosrdný bobek hněvu.

Opomenu nyní veškerá systémová zla, jimiž vesele pohrdám z přirozené potřeby kverulantství, aniž bych k tomu měl mocný likvidační argumentus (ať se jedná o všeliké společenské pasti, ehm ehm, tedy sítě, o kopulární prokrastinační zábávky typu mémé, o nekonečné seriály – ale zaručeně nejzábavnější na světě, stačí se dostat do třetí série, či poslech rozkouskované hudby bez zastřešujícího kontextu alba). Věru, kritika moderních božstev nebývá přijímána s patřičným povděkem.

Rád bych si dnes postěžoval na něco jiného. Dnes, kdy žijeme v době totálního blahobytu, kdy se v naší Euroluxusní civilizaci stává vážnou potíží výběrová paralýza a my nevíme, který šampon, který tampon, který vifon, který telefon vybrat… Tak přesně v této blahobytné době zjišťuji, že si nemám, z čeho vybrat!

Asi logická honba za ziskem ze strany převážně technologických společností v synchronní souhře s honbou uživatelů za nejmodernějšími či nejmódnějšími výdobytky má za důsledek, že komodity staršího data narození jsou ostrakizovány a odsouvány na okraj zájmu. O jejich funkčnosti či užitečnosti se ani nedebatuje, jednou jsou staré, nechť jejich vývoj skončí, nechť hnijí v propadlišti dějin.

No jo, jenže tímto způsobem nevědomky opouštíme mnoho cenných vynálezů, jejichž následný vývoj mohl být užitečný (a v důsledku též moderní).

Matně si vzpomínám, že když Tesla vynalezl baterii, dostalo se jí vcelku nízkého zájmu, neboť nastupující ropný průmysl sliboval vyšší zisky. Dnes si sypeme popel na hlavu a stůj co stůj doháníme sto let zanedbaný vývoj. Kolik asi podobných situací už lidstvo zažilo? (Mimochodem nejsem s to nalézt jedinou podporu tohoto tvrzení, možná je to čirá imaginace!)

Takže co se dneska nevyrábí, ač to ještě nedávno bylo běžnou a dobrou komoditou?

Hloupé telefony

Nemám společenské sítě. Jistě jsem tím pádem hoden posměchu a podobných pohrdavých reakcí – musím však trpět i při výběru telefonu, jenž se nehonosí dvacetipalcovým displayem?

Telefon s ünternetem je pro mě většinou zbytečným heblem. Je to příliš obří do kapsy, kapacita baterie je mrzká, cena je značná, chytrolín je tudíž žádaná trofej lupičů… Na druhou stranu fotoaparát mám vlastní obstojný (skutečný foťák myslím), slovník mám v hlavě, moudré vyhledavače mám doma… (Rozumím tak pouze potřebě vlastnit navigaci, mapy, cokoliv. Ano, to je jistě krásné.)

Ovšem co když jsou malé rozměry telefonu, jeho nízká váha a obyčejná tlačítka naprosto postačující? Co si pořídit? Hloupých telefonů existuje celá řada, no jo, tak jsem si jeden před pár lety zakoupil. (Přiznám, že se jedná o Aligátor, prognostikovi navzdory, nejedná se však o důchodcovský telefon ala „Aby měla i babička něco“.)

Nečekal jsem, že koupí hloupého telefonu se dočkám až tak donebevolající hlouposti! Můj současný telefon je kvalitativně i funkčně na úrovni Siemensu A55, s nímž jsem před dobrými 15 lety začínal… Na ostatní současné stupidphony slyším jedině hněv. Kdo má stále funkční tlačítkový telefon dávného data, na něj nedává dopustit.

Prostě dnešní hloupé telefony šly proti směru, ubraly funkce, stávajícím funkcím (např. psaní sms, vnitřní paměti, svítilně) řádně zavařily, zničily, co se dalo. Snad aby se kupující už nikdy takové hlouposti nedopustil… Jinak si neumím vysvětlit, že se celé tohle odvětví tak gargantuovsky zhoršilo.

Jsem snad jediný, komu poslední opravdové tlačítkové telefony chybí?

Pecková sluchátka

Jsem houževnatým fanem peckových sluchátek, avšak i ona mi uplynula z prodejních pultů. No dobře, pecky se taky ještě sehnat dají, nicméně chcete-li něco lepšího než Ťamiki za 300 Kč, sháňka se stane hotovou anabází (obzvlášť chcete-li sluchátka vyzkoušet osobně). Ach, dávné pecky, které vcelku příjemně sedí v ušním lalůčku, nešpiní se a zároveň propouštějí dostatek okolního prostředí (např. auta, autobusy, vlaky a letadla)… Jsou pryč!

Lidé si zvykli na špunty, vyžadují si rvát ty hlubokonorné pryže hluboko do uší, pěkně je zanořit do ušního mázku a užívat si opravdové ticho. Opravdové? No, skoro – rušené jen tlukotem srdce, dechem, dupáním po chodníku, žvýkáním, polykáním a občasným lupáním, když se gumy prohnou a pak znovu nabývají tvaru. Všechno zvuky, které pecková sluchátka poněkud nečinila (do pekel otravné zvuky). Je otázkou, zda lze u špuntů za výhodu považovat, že při jízdě na koloběžce neslyším, že mě předjíždí Harley… (Navíc jsem ještě nenarazil na gumu, co by mi nepadala z levého ucha!)

Jsem snad jediný, komu staré dobré pecky chybí?

Móda (I a II)

O módě jen velmi svižně, je to dinosauří téma samo o sobě.

I) Pohodlné oděvy, probůh! Kam zmizely kalhoty, v nichž lze udělat dřep, aniž byste riskovali rupturu v gluteálních či stehenních oblastech?

Kam zmizela trička, v nichž se nezpotíte, jakmile je nasadíte, neboť neobepínají vaši kůži jako igelit?

Snad v do sekáčů… Ok, abych byl fér, měl bych se vypravit na víkendovou osvětovou pátračku po obchodech, jistě bych něco našel. Ovšem než zahubit víkend v naději, že se v módě obnovil důraz na pohodlí, raději si postěžuji, že.

Jsem snad jediný, kdo si víc váží pohodlí než vzhledu?

II) Brýle. Jste-li konzervativními nosiči brýlí, žijete v dnešním světě krušný život. Co když se mi příliš nelíbí super moderní retro kousky, které vypadají jako od babičky? Co když nechci vypadat jako dědeček? Co když chci přesně to, co mám, jen nové? Jednoduše smůla. Na to, kolik se vyrábí brýlí, jsou až podezřele uniformní ve stylu. A poplatné módě, ach…

Ovšem jsou i opačné trendy, kdy si dnešní dobu pochvaluji – a není jich zas tak málo.

Kdysi jsem se s otěc bavil o tom, že mě nebaví, že jsou všechna auta jen černá, šedá a červená, občas bílá. Vysvětlil mi tenkrát, že jiné barvy by se lidem stejně nelíbily a že jsem jen příliš extravagantní.

Jak mě těší, že najednou vídám auta všech barev. Lidé si uvědomili, že je omezené barvy nebaví. Výrobci si uvědomili, co si uvědomili lidé, a ejhle, máme variabilitu!

Podobně si lidé uvědomili, že je krásné poslouchat vinylové desky.

Podobně si lidé jistě uvědomí, že pohybové fotobuňky na weckách některých institucí (naši univerzí nebudu jmenovat), které je v nejlepším nechají ve štychu činit v tmách podivné kruhy rukama ve snaze znovu rozsvítit (v jedné ruce papír), je nebaví.

Pro peníze lze změnit cokoliv. Lidé si musí uvědomit, že je změna bude bavit. Já si své přání k vylepšení světa uvědomuji dobře (hurá, nirvána je na dosah!).

Jsem zvědavý, kolika dobrých změn se tak dočkám. Kolika veselých návratů. Jsem zvědavý, jestli se s opulentní pompou navrátí tlačítkové mobily, které budou krásně (nebo aspoň normálně) fungovat. Jestli se stejně slavně vrátí pecková sluchátka, která jsou bezpečnější a nervou uši vrzáním v koleni. Jestli si lidé uvědomí, že nosit pohodlné oblečení je smysluplnější než nosit maso, paví peří nebo super IN bundu v létě.

Chce to čas. Lidé, myslím, nejsou úplně blbí, jenom leniví, stádoví a poněkud pomalejší…